Bůh v mém životě

Velikonoce 2009 - těžce nohama na zemi

12. 5. 2009 9:55
Rubrika: Ze života

 

Velikonoce 2009 - těžce nohama na zemi

 

Cesta do Tuchoměřic - omyl první

Scéna 1,

Velmi teplý jarní den, místo Apolinář.

 

Když na mě někdo už podruhý zavolal, že už se jede, uložil jsem si pro jistotu všechny rozpracované věci a dal počítač spát. Už jsem se chtěl zvednout, když vidim, že počítač nic. Potřeboval jsem dodělat svojí práci, na které zbývali asi 3 hodiny a tak jsem se rozhodl, že si vezmu notebook sebou a že to dodělám po cestě, nebo některý z večerů v Tuchoměřicích. Když na mě někdo zavolal potřetí, stiskl jsem vypínací tlačítko a čekal, až stroj umře. To se to musí kousnout zrovna teď, když potřebuju rychle odejít. Doufám, že ty všechny otevřené aplikace vzkřísím ...

 

Scéna 2,

Velmi horký jarní den, nacpaná Felda jak věcma, tak lidma.

Jak jsme odstartovali ani nevím. Jemné věci jako sluchátka mám kolem krku a počítač na klíně. V autě se živě debatuje o evangelizaci. Já jsem duchem v tabulkách a php, mám pocit, že mi chybí tak málo ke svobodě od práce. Když nám Pavla začíná něco číst, otevírám notebook a s napětí očekávám, jestli to nastartuje. Pavla mě povzbudila v práci. Teoreticky po příjezdu než se sjedou lidi z hudební skupinky, budu mít 2 hodiny. To bych moh dát... a všichni se smějí vtipům které Pavla čte.

 

Scéna 3,

Vykládání se v Tucho, Chladný kostel.

Ta malá bedna půjde do velkého sálu ještě s kabelem, jinak všechno do kostela. Tam se začne zkoušet. Beru vše co popadnu a jdu tam. Před svatostánkem se neobratně ukloním, snaha byla :), skládám všechny věci k první lavičce, kde bude kapela. Vychutnávám si chladno a ticho, které tu vládne. Takový klid - počkat, kde sou stojany ? Já jsem zapomněl vzít stojany!

 

Scéna 4,

Sám ve feldě, zpět do Prahy.

Uvědomění - 2hodiny co jsem mohl mít, jsou v tahu. Začíná to všechno vostře, to vypadá, že to bude jízda :)

 

----------------------------------------

 

Mytí nohou - chyba druhá

 

Scéna 1,

Chladný kostel, změť drátů a různých pohozených věcí

Zkouším bezdrátový mikrofon, sou tu nový bedny, zní to docela dobře. Přichází odpovědná komunity Jana. Komentuje mojí práci, dává mi rady, nebo spíš varování, ale stále se směje. A tak já taky :). Co mě trochu zamrazilo, když řekla, že jsem byl vybrán mezi učedníky. Kamil mi bude mít obřadně nohy, mám se na to pry připravit. Psychicky, nebo si je umít ? To už byla pryč. No co, i takové věci se dějí a zapojuju dál.

 

Scéna 2,

Sakristie, pět vokálních zpěváků

Tak ještě jednou, vyzve Pavla. Počkat, tak co vlastně zpívám? Petr jasně rozdává hlasy. Počkat, tohle ale neni můj bas, to je tenor, to nedám. Aha, to jsme tě naučili špatně, přiznává Pavla. Tak budeš zpívat bas s Petrem. S Petrem ? On má takovej hlas, že vedle něj, jako bych nebyl ...

 

Scéna 3,

Chladný kostel, já už v bundě, čas uprostřed obřadu

Mýt nohy ! někdo šušká. Zvedají se lidi a já vstávám od mixáku a děj se vůle Boží si říkám. Před oltářem je stůl poslední večeře a u něj čtyři židle. Počkat, nezredukovalo se to nějak ? Stojím tak uprostřed toho dění a chvilkového chaosu, do kterého začnou zpívat 4lidi od ambonu. Aha, tohle mám zpívat s nima ! Co těď ? Před stolem nás už stojí asi 6. Tak to mě určitě vyškrtli, napadlo mě naivně. Natáhnu se pro noty ke svému místu a jsem u ambonu, jako by se nic nedělo. Na začátku další sloky hodím oko ke stolu. Koukám jedna židle prázdná. Vidim, jak se Jana rozhlíží. Ve mě nastává rozhodující moment. Mám asi jít zpět co ? Tam mě potřebujou asi víc... Než se rozhoupu, Jana popadne jednoho z ministrantů a už sedí na židli. A já se snažím vypařit za papírem not...

 

----------------------------------------

 

Váha kříže na velký pátek - úraz třetí

 

Scéna 1,

Velký sál, v rozích hoří svíčky, na zemi jsou polštářky na klečení

Takže až dohrajete scénku, ukážeš mi nenápadně a já vypnu světlo jo ? Domlouvám se s hlavní aktérkou pantomimi Žandou. A před tim vlastně musíme ti přenýst ten kříž, uvědomuju si nahlas....

 

Scéna 2,

Velký sál plný mladých lidí, mystické ticho a tma,

Začíná hrát hudba. Jdu s Tomášem ke kříži, který v určitý okamžik musíme přenést. Sklápím si jej na rameno, když se za mnou ozve dutá rána. Ohlédnu se a vidím vrávorající Žandu ! "Sorry Žando !" hned se omlouvám a "Ty jo, seš v pohodě ?", najednou si v tom tichu uvědomuju, že vlastně se bude hrát divadlo a všichni na nás koukají. Žanda zakývá hlavou že je jako ok, ale stejně mě moc nepřesvědčila. Berem kříž a rychle s ním pryč. Žanda se svým týmem, hrají. Já se z toho ještě vzpamatovávám, když to vypadá, že dohráli. Prostě najednou se nehejbou a vypadá to, že je konec. Po chvilce Ondřej, který je vedle mě zašeptá: "Hele, nevíš, kdo má vypnout světlo ?". Ty jo, probleskne mi hlavou, to jsem přece já ! Ale Šňůra je na druhý straně sálu! No nic, už je stejně dost pozdě, zvedám se a jdu přes celý sál, přes skupinku, která jako by zamrzla v posledním výjevu, vytáhnout šňůru. Krátký tah a je to - tma.

Pozn.: Žanda pak zbytek Velikonoc proležela v posteli :(. Ale byli jsme jí párkrát navštívit a byla sranda :).

 

----------------------------------------

 

Čtení na bílou sobotu - ach ta zapomnětlivost

 

Scéna 1,

Jídelna plná lidí, v klidu si sedim u stolu když:

Pavla:"Zdeňku, budete s Tomášem animovat zábavní večer jo ?" ...a ve mě se všechno zastavilo. Mojí hlavou projelo několik desítek různých úvah rychlostí blesku. No, věděl jsem, že někdo tento večer bude muset animovat. Ale napadlo mě hned několik lidí, co by to mohli dělat. Kteří by se na to hodili. A pak mě napadlo ještě dalších pár, lidí, kteří se na to teda úplně nehodí, ale bylo by to lepší než jáá. Trochu ve mě cuklo, jak jsem rychle potlačil "ne!". Pokusil jsem se o úsměv. Ještě mi zbývala vteřina na odpověď. No, s Tomášem by to snad nějak šlo. V poslední době jsem pořád proti Pavle a řekl jsem si, že bych jí taky měl někdy dát za pravdu, či ... woo ! podřídit se! jooo, to je to "spasitelný" slovo pro mě :). Podřídit se bude spasitelný pro mě, bude to ale dobré i pro druhé ? Poslední takový večer Tomáš uváděl s Maruškou na Jerichu a bylo to fakt dobrý. Všichni jsme se bavili, proč to nechce s Maruškou dělat zno... "ok" řekl jsem, neboť můj čas vypršel a má nehybná tvář začínala vypadat blbě :)... No a co bylo dál ? Zbytek času, kdy se dalo, řešil jsem s Tomášem večer.

 

Scéna 2,

Kostel plný lidí, tma, jen u oltáře svítí pár svíček. Začíná se číst vigilijní čtení.

Sedím si u mixáku a pokouším se skorigovat citlivost nahrávání na notebooku. Chtějí po mě nahrát všechen zvuk, celého obřadu, ale prostě to není sranda. Zvlášť, když display počítače je zademnou a myš mám za zády. Ještě přemýšlím, jak uvedeme s Tomášem předposlední scénku, to mám fakt brouka v hlavě. No ... pokouším se poslouchat čtení a uvědomovat si, že jsou Vel... co ?! Počkat, já mám taky číst čtení ! Hrklo ve mě a pozoruji, jak vybranec, dočetl a nastupuje zpěvný tým, přednést žalm. Kolikátý mám ? Vzpomínám si na zakroužkovanou šestku na papíru. Na papíru se čtením, co mi dala taky Pavla. A s kerou jsem měl jít na zkoušku. A nebyla tam pětka ? Začalo druhé čtení. Měl jsem tedy ještě celých asi 15min, abych se trošku protestoval, když najednou, nikdo nejde číst. Aha, rozhlížím se, fakt nikdo nejde. Vyskakuju a jdu pomalým krokem k ambonu. Cože to četla jako poslední ? Než se naděju osvícen svíčkami stojí před knihou, a tam čtení jedno jako druhé. Koukám, nic mě nenapadá... kouknu na ministranta držícího svíci a významně mrknu.... A nic. Pošeptám, "kde ?" což mikrofon náležitě zesílí. Pochopil jsem že šeptat ne. Ministrant něco kroutí hlavou, ale nerozumím. Vzdávám to. Zkusím něco začít. Tak "Čtení z knihy proroka Izajáše" a dělám pauzu. Čekám, jestli se ozve nějaký protestný hlas. A nic, bezva, zkusím pokračovat...

 

 

----------------------------------------

 

Osobní modlitba v neděli - "už nemůžu"

 

Scéna 1, myslím že to bylo po mši, v našem pokoji, otevřeným oknem vane blahý vánek

 

Osobní modlitba je čas v programu, kdy se každý může "soukromě" modlit. Je to často považováno za nejdůležitější část programu, takové vlastní setkání s Hospodinem. Práce kterou za vás nikdo neudělá a i nepomůže. A tak jsme měl trošku v sobě boj, když jsem sebou sek do postele s myšlenkou, že si trošku schrupnu na tu půlhodinku. V té tíze všech věcí jsem naprosto spontánně a bez vedlejších myšlenek poprosil Ježíše, ať se modlí dnes úplně za mě. A řeknu vám, probouzel jsem se jak znovuzrozenej :). Radši jsem se nikomu, kde se bere moje radost, nesvěřoval...

 

 

----------------------------------------

 

Hledání v pondělí

 

Scéna 1, pondělí, sluníčko, v klášteře už skoro nikdo neni, v našm pokoji

 

Už jsme asi před půl hodinou chtěli odjed a pořád jsme nemohli najít klíče od auta. Někteří z nás byli nervózní, tedy mimo mě. Já jsem vlastně ani nikam až tak nepospíchal. Nanejvýš za 2hodiny a to se určitě najdou. Tak jsem si ještě dobaloval svoje věci a uklízel drobnosti po klášteře. Když už se mě Ondrej asi po čtvrté ptal jestli nemám klíče, tak mě to trošku už podráždilo proč mi nevěří. Díval jsem se asi třikrát. Je tedy fakt, že si nejsem jistý před začátkem víkendu jestli jsem je vracel Pavle, ale určitě jo. A tak jsem seděl na posteli a trošku přemýšlel, na ten čtvrtek. Ondrej pobíhal po klášteře, různě obtelefonovával lidi a podobně ... až i Marika přišla do pokoje a jestli ty klíče náhodou nemám. To už mě fakt skoro dožralo, že jsem si řek a teď vysipu bágl a dám tam všechny věci znova. A tak jsem k němu přišel a koukám, tady je ještě jedna kapsa do který sem nešáh a ouva ! klíče ! :DD

 

Zobrazeno 943×

Komentáře

dadinka

Husté:-)...Tak z takových Velikonoc bych se asi zbláznila...

floweret

Uffff!!! Veli.. cože to bylo? Myslim, že nejlepší byla ta neděle večer ;-).. Tak když už máme po Velikonocích, tak máš aspoň konečně klid se vlastně zamyslet, co se vlastně kolem toho kříže dělo.. ;-)

tomaskut

Ty jo, Zdendo.. A tos tam vypadal celkem v pohodě :-)... Ale abych přidal jedno Velikonoční pozitivum - zvučení se ti celkem dařilo :-)

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio